Historie Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
Tento článek vznikl u příležitosti stoletého výročí položení základního kamene pro stavbu nového areálu VŠCHT Praha v Dejvicích v roce 1925 jako další sešit v edici Historie chemických pracovišť a oborů
DOI:
https://doi.org/10.54779/chl20260258Klíčová slova:
Ústav skla a keramiky, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, silikátyAbstrakt
The history of the Department of Glass and Ceramics at the University of Chemistry and Technology, Prague, began with the establishment of an independent research department focused on glass, ceramics, and building materials. During the 20th century, the department underwent numerous organisational and conceptual changes initiated by the gradual evolution of university education, social changes, and changing requirements for research and development in the field of silicate materials. The department has been led by many important figures who, through their work, directly influenced its scientific and teaching directions. A major milestone was the transformation of the department after 1989, which led to an expansion of its research scope from silicates to the broader field of chemistry and technology of inorganic non-metallic materials, as well as to the development of extensive international collaborations. The current name, Department of Glass and Ceramics, reflects the continuity of the historical tradition and modern scientific focus. The department has long held an important position in Czech material research and higher education.

Historie Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze započala v roce 1909 založením samostatného pracoviště pro výzkum skla, keramiky a stavebních materiálů. V průběhu 20. století prošel ústav řadou organizačních i koncepčních změn, které odrážely vývoj vysokého školství, společenské změny i měnící se požadavky na výzkum a vývoj v oblasti silikátových materiálů. Ve vedení ústavu se vystřídalo mnoho významných osobností, které svým působením přímo ovlivňovali jeho vědecké i pedagogické směřování. Významným mezníkem byla transformace pracoviště po roce 1989, která vedla k rozšíření odborného záběru od silikátů směrem k širšímu oboru chemie a technologie anorganických nekovových materiálů a výraznému posílení mezinárodní spolupráce. Současný název Ústav skla a keramiky, používaný od roku 1991, vyjadřuje kontinuitu historické tradice i aktuální odborné zaměření ústavu, který dlouhodobě zaujímá významné postavení v českém materiálovém výzkumu a vzdělávání.



